Gaetano Donizetti
Gaetano Donizetti | |
---|---|
Gaetano Donizetti | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Domenico Gaetano Maria Donizetti |
Narození | 29. listopadu 1797 Bergamo, Itálie |
Úmrtí | 8. dubna 1848 (ve věku 50 let) Bergamo, Itálie |
Příčina úmrtí | meningitida |
Místo pohřbení | Grave of Gaetano Donizetti |
Žánry | opera, mše a kantáta |
Povolání | hudební skladatel |
Významná díla | Nápoj lásky Lucie z Lammermooru Don Pasquale Dcera pluku Marie Stuartovna |
Ocenění | rytíř Řádu čestné legie Řád zlaté ostruhy |
Příbuzní | Giuseppe Donizetti (sourozenec) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Domenico Gaetano Maria Donizetti (29. listopadu 1797, Bergamo, Itálie – 8. dubna 1848, Bergamo) byl italský operní skladatel. Jeho nejslavnější díla jsou opery Nápoj lásky (1832) a Lucie z Lammermooru (1835). Operní scény celého světa uvádějí velmi často jeho další díla, např. Anna Bolena (1830), Roberto Devereux (1837) nebo Don Pasquale (1843). Donizetti byl spolu s Vincenzem Bellinim a Gioacchinem Rossinim vůdčí osobností operního skladatelského stylu belcanto, pěstovaného především v Itálii.
Životopis
Původ a mládí
Narodil se v Bergamu v roce 1797 ve velmi chudé rodině s pěti dětmi jako nejmladší z těch, které přežily útlé dětství. V rodině nebyla žádná hudební tradice. Zpočátku bydlela celá rodina ve čtvrti Borgo Canale ve dvou tmavých sklepních místnostech. Když otec Andrea Donizetti dostal místo hlídače městské zastavárny, mohla se rodina v roce 1808 přestěhovat do domu, kde otec pracoval. Gaetanova matka Domenica a sestry Maria Roselinda (* 1790) a Maria Antonia (* 1795) vydělávaly skromné peníze jako švadleny. Gaetano měl dva starší bratry, Giuseppe se narodil v roce 1788 a Francesco v roce 1792.
Gaetanův hudební talent se záhy projevil. Jeho prvním učitelem hudby byl Johann Simon Mayr, maestro di capella bergamské baziliky a úspěšný operní skladatel. Donizetti byl zpěvákem v chlapeckém sboru a v roce 1806 byl jedním z prvních žáků, kteří se zapsali do školy Lezioni Caritatevoli (založené v Bergamu právě Simonem Mayrem), kde obdržel stipendium. Tato škola byla založena z charitativních důvodů, aby pomohla mladým talentovaným žákům, kteří byli bez finančních prostředků. Donizetti zde získal důkladné znalosti kompozičních prvků fugy a kontrapunktu.
Pozoruhodné je, že jeho starší bratr Giuseppe Donizetti se v roce 1828 stal generálním instruktorem hudby u dvora osmanského sultána Mahmuta II. (1808-1839).
Skladatelská dráha
Ještě během Donizettiho mládí v Bergamu začala jeho kariéra operního skladatele. Nejprve napsal několik menších skladeb pod dohledem Paola Zancy a vzápětí napsal svou čtvrtou operu Zoraida di Granata. Tato práce přímo ohromila Domenica Barbaiu, prominentního divadelního impresária. Donizetti obdržel smlouvu pro slavný operní dům v Neapoli. Psal a skládal také pro operní divadla v Římě a Miláně (Teatro alla Scala) a dosáhl značného úspěchu na všech těchto operních scénách. Téměř každá z jeho oper měla úspěch u publika, ale pro hudební kritiky byla některá díla nepříliš zajímavá. Donizetti však dosud nebyl dobře znám v zahraničí, ale to jen do roku 1830, kdy měla jeho první tzv. tudorovská opera Anna Bolena premiéru v Miláně. Touto operou se téměř okamžitě stal slavným po celé Evropě. Další opera Nápoj lásky (L'elisir d'amore), komedie vytvořená v roce 1832, následovala záhy. Je to jedno z mistrovských děl komické opery, podobně jako jedna z jeho posledních oper Don Pasquale, napsaná v roce 1843.
Po úspěchu opery Lucrezia Borgia (1833) se Donizettiho reputace upevnila. Poté Donizetti následoval příkladů Rossiniho a Belliniho a usadil se načas v Paříži. Zde však jeho další dílo Marino Falerio v porovnání s Belliniho slavnou operou Puritáni víceméně propadla a Donizetti se vrátil do Neapole. Tři roky po Nápoji lásky, tedy v roce 1835, zde vytvořil operu Lucia di Lammermoor, své nejslavnější dílo z oboru tragické opery a jedno z nejskvělejších děl ve stylu belcanta vůbec. Svými kvalitami dosahuje úrovně slavné opery Vincenza Belliniho Norma. Jak Donizettiho sláva rostla, rostly i jeho závazky, neboť měl smlouvy jak v Itálii, tak i ve Francii. V roce 1838 se znovu přesunul do Paříže, a to po zásahu italské cenzury proti uvedení další jeho opery Poliuto. Tato opera byla jednoduše zakázána s odůvodněním, že prý dílo s tak vážným náboženským obsahem nelze uvádět v divadle. V Paříži pak napsal operu Dcera pluku (La fille du régiment) na francouzské libreto, která se stala dalším velkým úspěchem.
Hudební tvorba
Donizetti je nejznámější svými operními díly, ale věnoval se i dalším hudebním formám, ve kterých vytvořil řadu pozoruhodných děl. Byla to hudba církevní, poměrně hodně smyčcových kvartet a několik děl orchestrálních.
Donizettiho styl obohatil tradici belcanta, kterou začali a zpopularizovali Gioacchino Rossini a Vincenzo Bellini. Tito tři skladatelé jsou obecně uznáváni jako zakladatelé tohoto stylu, jehož vrchol byl na počátku 19. století. Během jeho života a ještě dosti dlouho po smrti se Donizettiho práce těšily značné popularitě, ale začátkem 20. století byly téměř úplně zastíněny vážnými mistrovskými díly Richarda Wagnera, Giuseppe Verdiho a Giacoma Pucciniho. Dost k tomu přispělo i to, že díla z období belcanta jsou technicky velmi náročná na pěveckou techniku. Zpěváků, kteří belcanto perfektně ovládali, bylo tehdy poskrovnu, a tak díla všech tří skladatelů (Rossiniho, Donizettiho a Belliniho) téměř zapadla na dobu skoro 60 let. Nicméně zhruba od roku 1950 zájem o belcanto opět vrostl a Donizettiho opery Lucie z Lammermooru, Dcera pluku, Don Pasquale a Nápoj lásky byly převzaty mnoha operními scénami do standardního repertoáru.
Celkově vytvořil Donizetti 71 oper.[1] Z tohoto počtu partitur je několik ztracených, mj. dvě rané opery z roku 1837. Donizetti složil mnoho oper na historická témata. S oblibou se věnoval osudům nešťastných žen. Nejméně sedm z jeho děl se odehrává ve středověké nebo renesanční Anglii či Skotsku. Jsou to Emilia di Liverpool (1824), Il castello di Kenilworth (1829), Anna Bolena (1830), Rosmonda d´Inghilterra (1834), Maria Stuarda (1835), Lucia di Lammermoor (1835) a Roberto Devereux (1837). Poslední z těchto oper pojednává o osudu Roberta Devereux, 2. hraběte z Essexu, popraveného po nezdařeném povstání v roce 1601. Podle libreta byl posledním milencem anglické královny Alžběty I., která prožívá velkou duševní krizi poté, co podepsala jeho rozsudek smrti.
Nemoc a smrt
Donizettiho postihly kruté osudové rány. Jeho manželka Virginia Vasselli mu porodila tři syny, ale žádný z nich nepřežil. Během jediného roku zemřeli jak jeho rodiče (1836), tak i jeho manželka při epidemii cholery (1837). V roce 1843 se u Donizettiho objevily příznaky pokročilé syfilidy, které se dále prohlubovaly natolik, že musel být uzavřen do ústavu pro duševně choré. V roce 1845 byl přáteli převezen do Ivry-sur-Seine u Paříže, kde byla mnohem lepší ústavní péče. Po návštěvách přátel, zvláště Giuseppe Verdiho, byl převezen zpět do rodného Bergama, kde po dvou letech totálního duševního rozkladu a utrpení v dubnu roku 1848 zemřel.
Odkazy
Reference
- ↑ Robert Steiner-Isenmann: Gaetano Donizetti. Sein Leben und seine Opern. Hallwag, Bern 1982, S. 499 ff.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaetano Donizetti na Wikimedia Commons
- Osoba Gaetano Donizetti ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gaetano Donizetti
- Gaetano Donizetti v databázi Archivu Národního divadla
- Gaetano Donizetti na projektu Musopen
Literatura
- Heslo „Gaetano Donizetti“. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1893. ISBN 80-7185-057-8. Svazek VII. S. 836.
- HOSTOMSKÁ, Anna. Opera : průvodce operní tvorbou. 10.., doplněné vyd. Praha: NS Svoboda, 1999. ISBN 80-205-0578-4. S. 85–91.
- STEINER-ISENMANN, Robert. Gaetano Donizetti. Sein Leben und seine Opern. Bern: Hallwag, 1982. ISBN 3-444-10272-0. (německy)
- WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 128–129.
Opery Gaetana Donizettiho | |
---|---|
Pygmalion (1816) • Jindřich Burgundský (1818) • Livonský tesař aneb Petr Veliký (1819) • Zoraida di Granata (1822/24) • Cikánka (1822) • Anonymní dopis (1822) • Aristea (1823) • Alfréd Veliký (1823) • Zdařená lest (1823) • Don Gregorio (1824/26) • Emilia di Liverpool (1824/28) • Alahor v Granadě (1825) • Elvida (1826) • Gabriella di Vergy (1826/38) • Olivo a Pasquale (1826) • Osm měsíců za dvě hodiny (1827/32/34/40) • Saardamský purkmistr (1827) • Poprask v opeře (1827) • Vyhnanec ze Říma (1827) • Alina, královna z Golcondy (1828/29) • Jan z Calais (1828) • Masopust (1828) • Pária (1829) • Hrad Kenilworth (1829) • Potopa (1830/34) • Úmyslní blázni (1830) • Imelda de' Lambertazzi (1830) • Anna Bolena (1830) • Francesca di Foix (1831) • Romanopiskyně a černý mnich (1831) • Jan z Paříže (1831) • Fausta (1831) • Hugo, hrabě pařížský (1832) • Nápoj lásky (1832) • Šílená na ostrově San Domingo (1832) • Sancia di Castiglia (1832) • Parisina d'Este (1832) • Torquato Tasso (1833) • Lucrezia Borgia (1833/40) • Rosmonda d'Inghilterra (1832) • Marie Stuartovna (1834) • Marino Faliero (1834) • Gemma di Vergy (1834) • Lucie z Lammermooru (1835/39) • Belisario (1836) • Zvoneček (1835/36) • Betly (1835/36) • Pia de' Tolomei (1836/37) • Obléhání Calais (1836/37) • Robert Devereux (1837) • Marie de Rudenz (1837) • Polyeuktes (Mučedníci) (1838/40) • Vévoda z Alby (1839) • Dcera pluku (1840) • Favoritka (1840) • Rita aneb Týraný manžel (1841) • Maria Padilla (1841) • Linda di Chamounix (1842) • Don Pasquale (1843)• Caterina Cornaro (1843/45)• Maria di Rohan (1843)• Dom Sebastian (1843/45) |