Kyselina isomáselná

Kyselina isomáselná
strukturní vzorec
strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevkyselina 2-methylpropanová
Triviální názevkyselina isomáselná
Ostatní názvykyselina 2-methylpropionová
Latinský názevAcidum isobutyricum
Anglický názevIsobutyric acid
Německý názevIsobuttersäure
Funkční vzorec(CH3)2CHCOOH
Sumární vzorecC4H8O2
Vzhledkapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS79-31-2
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)201-195-7
Indexové číslo607-063-00-9
SMILESCC(C)C(=O)O
Vlastnosti
Molární hmotnost88,11 g/mol
Teplota tání−47 °C
Teplota varu155 °C
Hustota0,969 7 g/cm³ (0 °C)
Disociační konstanta pKa4,84 (20 °C)
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
H-větyH312 H302
R-větyR21/22
S-věty(S2)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina isomáselná (též izomáselná nebo 2-methylpropionová, systematický název kyselina 2-methylpropanová) je karboxylová kyselina se vzorcem (CH3)2CH-COOH. Volná se vyskytuje v rohovníku (Ceratonia siliqua) a v kořeni prhy (Arnica dulcis), jako ethylester pak v krotonovém oleji.

Kyselina isomáselná je izomerem kyseliny n-máselné; mají stejný sumární vzorec C4H8 O2, ale různou strukturu molekuly.

Jedná se o kapalinu nepříjemného zápachu. Má teplotu varu 155 °C, specifickou hmotnost 0,9697 (při 0 °C) a pKa 4,84 (20 °C).

Kyselinu isomáselnou lze uměle připravovat hydrolýzou isobutyronitrilu zásadami, oxidací isobutanolu dichromanem draselným a kyselinou sírovou[2] nebo působením amalgámu sodíku na kyselinu methakrylovou. Zahřívá-li se v roztoku s kyselinou chromovou na 140 °C, vzniká oxid uhličitý a aceton. Zásaditý manganistan draselný ji oxiduje na kyselinu α-hydroxyisomáselnou, (CH3)2C(OH)-COOH. Soli kyseliny isomáselné mají větší rozpustnost ve vodě než soli kyseliny máselné.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isobutyric acid na anglické Wikipedii.

  1. a b Isobutyric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. I. Pierre and E. Puchot. New Studies on Valerianic Acid and its Preparation on a Large Scale. Ann. de chim. et de phys.. 1873, roč. 28, s. 366. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.