Open de Nice Côte d’Azur
Open de Nice Côte d’Azur | |
---|---|
centrální dvorec areálu | |
Založeno | 1971 |
Ukončeno | 1995 2016 |
Obnoveno | 2010 |
Místo | Nice, Francie Francie |
Dějiště | Nice Lawn Tennis Club |
Souřadnice | 43°42′14″ s. š., 7°15′7″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 28 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 520 070 EUR (2016) |
Období | květen |
ATP World Tour | |
1971–1989 | Grand Prix World Series |
1990–1995 | ATP World Series |
2010–2016 | ATP World Tour 250 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Open de Nice Côte d’Azur, známý také pod názvem Nice Open, byl profesionální tenisový turnaj mužů hraný ve francouzském Nice, ležícím na francouzské Riviéře. Na okruhu ATP World Tour patřil v sezónách 2010–2016 do kategorie ATP World Tour 250. Probíhal v areálu Nice Lawn Tennis Club na otevřených antukových dvorcích.
Historie
Open de Nice Côte d’Azur byl založen v roce 1971 a konal se v květnovém termínu. Odehrával se do roku 1995, kdy byl poprvé zrušen. K obnovení došlo v sezóně 2010, když v mužském kalendáři nahradil událost Interwetten Austrian Open Kitzbühel v rakouském alpském letovisku Kitzbühel. K druhému ukončení došlo po odehrání ročníku 2016. V kalendáří ATP World Tour 2017 jej pak v témže termínu nahradil lyonský Open Parc Auvergne-Rhône-Alpes Lyon.[1]
V letech 1990–1995 nesl turnaj název Phillips Open a v období 1970–1989 byl součástí okruhu Grand Prix. Do soutěže dvouhry nastupovalo dvacet osm hráčů a čtyřhry se účastnilo šestnáct párů. Celková dotace v sezóně 2016 činila 520 070 eur. Po dvou singlových titulech si připsali bývalé světové jedničky Rumun Ilie Năstase, Švéd Björn Borg a také Francouz Henri Leconte a španělský antukář Nicolás Almagro. Český tenista Jan Kodeš se třikrát probojoval do finále, ze kterého odešel vždy poražen.
V roce 1988 proběhl jediný ročník ženského turnaje hraný v kategorii WTA Tier V, a to na tvrdém halovém povrchu. Ve dvouhře si titul přpsala Italka Sandra Cecchiniová po finálové výhře nad francouzskou hráčkou Nathalií Tauziatovou.
Přehled názvů turnaje
- 1971–1971: Nice International Championships
- 1973: Craven International Championships
- 1975–1977: Nice International Championships
- 1978: Montano-Snauwaert International Championships
- 1979–1980: Nice International Championships
- 1981: Donnay International Open
- 1982–1987: Nice International Championships
- 1988–1989: Swatch Open
- 1990–1995: Philips Open
- 2010–2016: Open de Nice Côte d'Azur
Přehled finále
Mužská dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
2016 | Dominic Thiem | Alexander Zverev | 6–3, 3–6, 6–0 |
2015 | Dominic Thiem | Leonardo Mayer | 6–7(8–10), 7–5, 7–6(7–2) |
2014 | Ernests Gulbis | Federico Delbonis | 6–1, 7–6(7–5) |
2013 | Albert Montañés | Gaël Monfils | 6–0, 7–6(7–3) |
2012 | Nicolás Almagro | Brian Baker | 6–3, 6–2 |
2011 | Nicolás Almagro | Victor Hănescu | 6–7(5–7), 6–3, 6–3 |
2010 | Richard Gasquet | Fernando Verdasco | 6–3, 5–7, 7–6(7–5) |
2009 | turnaj se nekonal | ||
1996 | |||
1995 | Marc Rosset | Jevgenij Kafelnikov | 6–4, 6–0 |
1994 | Alberto Berasategui | Jim Courier | 6–4, 6–2 |
1993 | Marc-Kevin Goellner | Ivan Lendl | 1–6, 6–4, 6–2 |
1992 | Gabriel Markus | Javier Sánchez | 6–4, 6–4 |
1991 | Martín Jaite | Goran Prpić | 3–6, 7–6, 6–3 |
1990 | Juan Aguilera | Guy Forget | 2–6, 6–3, 6–4 |
1989 | Andrej Česnokov | Jérôme Potier | 6–4, 6–4 |
1988 | Henri Leconte | Jérôme Potier | 6–2, 6–2 |
1987 | Kent Carlsson | Emilio Sánchez | 7–6, 6–3 |
1986 | Emilio Sánchez | Paul McNamee | 6–1, 6–3 |
1985 | Henri Leconte | Víctor Pecci | 6–4, 6–4 |
1984 | Andrés Gómez | Henrik Sundström | 6–1, 6–4 |
1983 | Henrik Sundström | Manuel Orantes | 7–5, 4–6, 6–3 |
1982 | Balázs Taróczy | Yannick Noah | 6–2, 3–6, 13–11 |
1981 | Yannick Noah | Mario Martinez | 6–4, 6–2 |
1980 | Björn Borg | Manuel Orantes | 6–2, 6–0, 6–1 |
1979 | Víctor Pecci | John Alexander | 6–3, 6–2, 7–5 |
1978 | José Higueras | Yannick Noah | 6–3, 6–4, 6–4 |
1977 | Björn Borg | Guillermo Vilas | 6–4, 1–6, 6–2, 6–0 |
1976 | Corrado Barazzutti | Jan Kodeš | 6–2, 2–6, 5–7, 7–6, 8–6 |
1975 | Dick Crealy | Iván Molina | 7–6, 6–4, 6–3 |
1973 | Manuel Orantes | Adriano Panatta | 7–6, 5–7, 4–6, 7–6, 12–10 |
1972 | Ilie Năstase | Jan Kodeš | 6–0, 6–4, 6–3 |
1971 | Ilie Năstase | Jan Kodeš | 10–8, 11–9, 6–1 |
Mužská čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
2016 | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | Mate Pavić Michael Venus | 4–6, 6–4, [10–8] |
2015 | Mate Pavić Michael Venus | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 7–6(7–4), 2–6, [10–8] |
2014 | Martin Kližan Philipp Oswald | Rohan Bopanna Ajsám Kúreší | 6–2, 6–0 |
2013 | Johan Brunström Raven Klaasen | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–3, 6–2 |
2012 | Bob Bryan Mike Bryan | Oliver Marach Filip Polášek | 7–6(7–5), 6–3 |
2011 | Eric Butorac Jean-Julien Rojer | Santiago González David Marrero | 6–3, 6–4 |
2010 | Marcelo Melo Bruno Soares | Rohan Bopanna Ajsám Kúreší | 1–6, 6–3, [10–5] |
2009 | turnaj se nekonal | ||
1996 | |||
1995 | Cyril Suk Daniel Vacek | Luke Jensen David Wheaton | 3–6, 7–6, 7–6 |
1994 | Javier Sánchez Mark Woodforde | Hendrik Jan Davids Piet Norval | 7–5, 6–3 |
1993 | David Macpherson Laurie Warder | Shelby Cannon Scott Melville | 3–4skreč |
1992 | Patrick Galbraith Scott Melville | Pieter Aldrich Danie Visser | 6–1, 3–6, 6–4 |
1991 | Rikard Bergh Jan Gunnarsson | Vojtěch Flégl Nicklas Utgren | 6–4, 4–6, 6–3 |
1990 | Alberto Mancini Yannick Noah | Marcelo Filippini Horst Skoff | 6–4, 7–6 |
1989 | Ricki Osterthun Udo Riglewski | Heinz Günthardt Balázs Taróczy | 7–6, 6–7, 6–1 |
1988 | Henri Leconte Guy Forget | Heinz Günthardt Diego Nargiso | 4–6, 6–3, 6–4 |
1987 | Emilio Sánchez Sergio Casal | Claudio Mezzadri Gianni Ocleppo | 6–4, 6–3 |
1986 | Jakob Hlasek Pavel Složil | Gary Donnelly Colin Dowdeswell | 6–3, 4–6, 11–9 |
1985 | Claudio Panatta Pavel Složil | Loïc Courteau Guy Forget | 3–6, 6–3, 8–6 |
1984 | Jan Gunnarsson Michael Mortensen | Hans Gildemeister Andrés Gómez | 6–1, 7–5 |
1983 | Bernard Boileau Libor Pimek | Bernard Fritz Jean-Louis Haillet | 6–3, 6–4 |
1982 | Henri Leconte Yannick Noah | Paul McNamee Balázs Taróczy | 5–7, 6–4, 6–3 |
1981 | Yannick Noah Pascal Portes | Chris Lewis Pavel Složil | 4–6, 6–3, 6–4 |
1980 | Chris Delaney Kim Warwick | Stanislav Birner Jiří Hřebec | 6–4, 6–0 |
1979 | Paul McNamee Peter McNamara | Pavel Složil Tomáš Šmíd | 6–1, 3–6, 6–2 |
1978 | Patrice Dominguez François Jauffret | Jan Kodeš Tomáš Šmíd | 6–4, 6–0 |
1977 | Ion Țiriac Guillermo Vilas | Chris Kachel Chris Lewis | 6–4, 6–1 |
1976 | Patrice Dominguez François Jauffret | Wojciech Fibak Karl Meiler | 6–4, 3–6, 6–3 |
1972 | Jan Kodeš Stan Smith | Frew McMillan Ilie Năstase | 6–3, 3–6, 7–5 |
1971 | Ilie Năstase Ion Țiriac | Pierre Barthes Francois JaufFret | 6–3 6–3 |
Ženská dvouhra
Rok | vítězka | finalistka | výsledek |
---|---|---|---|
1988 | Sandra Cecchiniová | Nathalie Tauziatová | 7–4, 6–4 |
Ženská čtyřhra
Rok | vítězky | finalistky | výsledek |
---|---|---|---|
1988 | Catherine Suireová Catherine Tanvierová | Isabelle Demongeotová Nathalie Tauziatová | 6–4, 4–6, 6–2 |
Galerie
- Adrian Mannarino, 2010
- Alexandr Dolgopolov, 2011
- Vasek Pospisil, 2012
- Igor Sijsling, 2012
- Leonardo Mayer, 2014
- Frances Tiafoe, 2015
- Donald Young, 2016
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tournoi de Nice na francouzské Wikipedii.
- ↑ David Di Giacomo. La fin de l'Open de tennis de Nice. France Bleu [online]. 2016-09-06 [cit. 2016-12-28]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Open de Nice Côte d’Azur na Wikimedia Commons
- Open de Nice Côte d’Azur na ATP Tour (anglicky)
ATP Tour 250 | |
---|---|
Kalendář 2021 | Delray Beach • Antalya • Auckland • Adelaide • Melbourne 1 • Melbourne 2 • Puné • Montpellier • Córdoba • Singapur • Buenos Aires • Uniondale • Dauhá • Marseille • Santiago • Marbella • Cagliari • Houston • Marrákeš • Bělehrad 1 • Mnichov • Ženeva • Lyon • Parma • Bělehrad 2 • 's-Hertogenbosch • Stuttgart • Eastbourne • Mallorca • Newport • Båstad • Umag • Gstaad • Los Cabos • Atlanta • Kitzbühel • Winston-Salem • Mety • Petrohrad • Čcheng-tu • Ču-chaj • Sofie • Moskva • Stockholm |
Vyřazené | Johannesburg • Bělehrad • Los Angeles • San Jose • Bangkok • Oeiras • Düsseldorf • Halle • Londýn • Vídeň • Záhřeb • Bogotá • Valencie • Kuala Lumpur • Bukurešť • Nottingham • Nice • Memphis • Quito • Istanbul • Šen-čen • Brisbane • Sydney • São Paulo • Budapešť |
Seznam vítězů: 2009–2020 |